Keď nájdeš sám seba a pochopíš odpovede, budeš pripravený

5. listopadu 2010 v 19:34 | Vypatlaná ovca |  Zápisky
Tak jo. Ja by som naozaj chcela písať častejšie. Ale naozaj na to nie je čas. A ak aj je, tak si nejaký článok radšej prečítam ako napíšem.
Kedy je človek šťastný? Keď má peniaze? Keď je zdravý? Keď má rodinu? Keď má kamarátov / prácu / kde bývať / dostane dobrú známku z testu / svieti slnko /  číta dobrú knihu? Ja teda rozhodne teraz šťastná nie som. Všetko je tak podivne šedé, akoby mraky chceli schovať to niečo, čo je na oblohe. Niečo, čo by nemal nikto vidieť ani o tom vedieť. Nemám sa s kým porozprávať, to naozaj nemám. Robím rýchle závery a nemôžem sa sústrediť. Nedokážem vydať ani najmenšiu dávku energie, pretože ju nemám. Mala by som sa aspoň jeden deň poriadne vyspať. Mala by som nad sebou porozmýšľať a prehodnodniť rôzne veci. A mám strach. Z čoho? Zo školy? Z čoho? Neviem. Musím to vedieť. Nechcem byť obyčajná a zapadať do radu. Chcem byť iná. Ale stále som viac a viac ako moji spolužiaci. Nudná, obyčajná, takmer ako všetci a predsa ma neberú medzi seba. Zvláštne? To rozhodne áno. Prehodia som mnou pár slov, ale potom sa aj tak otočia a robia si svoje. Je trocha pochopenia až tak veľa?
V stredu som bola na hodine piana. Dopadlo to katastrofálne, čo vám budem hovoriť. Všetky skladby som zahrala zle. ( Tak sa mi to stáva v posledných týždňoch. ) Mala by som viac cvičiť. Aj tak cvičím na piane dvadsať minút denne. Je to málo, alebo to snáď stačí? O pár mesiacov budem absolvovať, ale ten čas tak rýchlo prejde. Bojím sa, že nezvládnem skúšky.
Mala by som nájsť sama seba. Pretože keď človek nájde sám seba, zistí čo ho skutočne baví, spozná svojich kamarátov a svoje silné stránky. Keď nájde sám seba, bude pripravený. A na čo? Na život?
Ja neviem.
Mám veľa otázok a žiadne odpovede. Je to depresívne. ( A nech mi niekto hovorí že nie je! )
Idem sa zahrabať do perín. Možno budem pozerať seriál. Alebo si prečítam knihu. Aj tak je všetko príliš nejasné...

Mám iba ja ten pocit, alebo sa opakujem? Opakujem slová?
 


Komentáře

1 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 5. listopadu 2010 v 21:20 | Reagovat

Zahrab se do peřin a usměj se.
Vždycky, když jsem mělo takovýhle pocit - a už jsem ho naštěstí rok nemělo - jsem se potichu usmálo a zkusilo myslet na něco hrozně vtipného. Nebo na to, kam se podívám - do Austrálie, na Orion, Měsíc u Země...
Co bych ještě rádo přečetlo a nebo kam bych se ponořilo - třebas do snu s mým vysněným hrdinou, nebo kýmkoliv jiným! Zkus to :)

Moc děkuji za přání, potěšila jsi mě, milá Ovečko! :)

2 sl.F | Web | 6. listopadu 2010 v 22:24 | Reagovat

"...nejsme smutní když je nebe šedé, protože víme, že za mraky je stále modré..." to je z knížky od Coelha :)
já nevím ...já jsem také věčně nespokojená.. ale nic nedělám proto, abych byla...říkám si, že to nejde, ale to je pouze moje lenost
možná je dobré na to nemyslet..možná, možná ne

3 Maggie | Web | 8. listopadu 2010 v 19:57 | Reagovat

Mám podobné pocity jako Ty, skvěle jsi to vystihla! I když mraky jsou úžasné a déšť mám moc ráda, stejně mám špatnou náladu a mám pocit, že mne nikdo neposlouchá, když mluvím. Hledám se.
Hodně štěstí!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.