Perličkový kúpeľ

15. dubna 2012 v 19:36 | Ovca |  Tmavoskalská poézia
Bublina, po bubline
stúpa k povrchu,
k hladine
pomaly, bez výrazu.

Jedna, k druhej -
až je ich celé more
hovoria si - hej!
počkaj ma hore.

Svetlá blikocú,
sfarbujú more
dúhovo zmihocú
všetky bublinové.


Uprostred mora
sedí nahé telo
a svetlo sfarbuje prsia
na rubínovo červeno.

Prsty už prestávajú
byť prstami
mäknú, tlejú, ťarbavejú
unášané bublinovými prúdami.

Báseň napísaná bohvie kedy, niekedy pred dvomi týždňami, v noci, potme, keď v ovečkinej fantázii preblikávajú všelijaké obrazy.
Nemyslíte, že ovečka by si mala nájsť nejakého barana, aby konečne prestala vypúšťať von tieto prapodivnosti?
 


Komentáře

1 Cady | 16. dubna 2012 v 17:42 | Reagovat

uch, první co mě napadlo po přečtení je, že ta by se určitě strašně líbila Š.

2 zabana | Web | 19. dubna 2012 v 19:55 | Reagovat

Mě se to TAK líbí. Jestli si najdeš berana, tak jenom takovýho, co ti bude s prapodivnostmi pomáhat.

3 Martina | Web | 19. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

Souhlas se Zab a ta báseň je skvělá! Neumím básnit, jen psát (sama pro sebe)...

4 nymphet | 13. května 2012 v 14:12 | Reagovat

Při první sloce jsem si vybavila pivo.

Moc se mi líbí. O nahých, zelených, bublinách,světýlkách a múzách si vždycky něco ráda přečtu.

A tvůj nejnovější článek mě velmi mrzí. Napsala bych něco více přímo k němu, ale tam by to bylo příliš na očích.

Essi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.